Je to teprve nedávno, kdy jsem si uvědomil, jak může být působení sociálního pedagoga na základní škole důležité. A to nejen při řešení problémů ekonomicky hůře zajištěných žáků nebo při včasném zachycení psychických problémů, kterými dnes děti strádají, ale také například při budování co nejvíce pozitivní vazby mezi učiteli, rodiči a žáky. To samozřejmě může vést ke zlepšování prostředí v celé škole!

Moje každodenní zkušenosti učitele na druhém stupni mi jasně napovídají, že školní atmosféra je zrcadlem společnosti. To znamená, že škola odráží společenské naladění a směřování. Zrovna tak je společnost reflexí školy – lépe řečeno – veškerého školství.

Pevně věřím, že pokud se bude prostředí základních škol vyvíjet v rámci prevence konfliktů, prohlubování empatie, soucitu, pokory a tolerance, bude se zlepšovat i atmosféra ve společnosti.

Roli a působení sociálního pedagoga na „školních prknech“, o kterých zvlášť poslední dobou uvažuji tak, že jsou to také ta, „co znamenají svět“… přesněji nadějný svět, vnímám zejména z hlediska duchovního rozměru. Ostatně, tento rozměr byl vždy se sociální pedagogikou propojený. Ba přímo utvářel historické kořeny jejího růstu v době, kdy sociální pedagogika jakožto obor existovala „pouze“ v podobě altruistické praxe. Jinak řečeno, vycházela z křesťanské morálky a jejího základního principu nezištného pomáhání.

Možná také proto je pro mě tento obor výzvou, jak motivovat žáky, aby zejména k sobě, ale i k lidem kolem sebe přistupovali otevřeně, bez předsudků a v ideálním případě, aby také to zlé, co se jim přihodí, neopláceli zlem. S tím je totiž i úzce spjatý princip různých společenských příkoří a omezení. Myslím si, že jedině bez nich mohou žáci, respektive děti a dospívající, přijímat život takový, jaký by měl být. Řekl bych, že v prvé řadě dobrý a svobodný, s potenciálem rozvíjet se a uskutečňovat svoje niterní – proto autentické – představy a sny.

Ve snaze realizovat tuto vizi – abych ji mohl předávat dál, a to jak na spontánní, tak co nejvíce kvalifikované úrovni, stal jsem se po 25 letech znovu studentem. V září 2024 jsem nastoupil do kombinovaného bakalářského studia sociální pedagogiky na Univerzitě v Hradci Králové.

Pokud jste tedy v situaci, byť je vám skoro 50, kdy vás „Něco“ táhne… cítíte, že je to jakýsi magnetismus stimulující vaše srdce spíše z budoucnosti, než na základě předešlých zkušeností, ujišťuji vás, že „nikdy není pozdě“ není pouhá fráze. A omezení, které by vás náhodou držely zpátky, jsou zase opět jedny z těch do hlavy zasetých, kdy jistá pravidla našeptávají, co by člověk měl a neměl dělat.

Když si to uvědomíte – manifestujte, afirmujte, meditujte, mezi tím se také nezapomeňte připravit aspoň trochu na zkoušky…

Prostě, tlučte na dveře a bude vám otevřeno!

Jděte do toho!