Proč by ho vlastně měli číst? A není už samotná souvislost teenage generace s Whitmanem předzvěstí utopie? Zvlášť proto, že když píšu „číst“, nemám tím na mysli nějaké rozpačité mumlání, ale hlasitě a čistě artikulované emoce, vypuštěné jak dravá řeka do všech školních tříd, kabinetů, chodeb a kanceláří!

Zjitřené emoce ke škole rozhodně patří. Setkávám se s nimi na každém kroku a musel bych být hluchoslepý, abych si nevšiml, kdy se projevují opravdu intenzivně. Je to při „paření“ her na mobilech.

Pochybuji, že by se Whitmanovi, a v uších mi zní jeho sbírka básní „Stébla trávy“, podařilo všechny ty „pařiče“ svést na stejné vlně euforie. Na druhou stranu znám jednu současnou hru, která má sílu přímo Cunami. Jmenuje se „Brawl Stars“. Hráč v ní, tak jako v hodně hrách, splyne se svým avatarem – v případě Brawl Stars, s titěrnou postavičkou. Společně pak mají misi – vyřadit co nejvíce protivníků a získat za to odměnu – tučnou dávku dopaminu.

Je asi bizarní srovnávat účinek tvorby velkého amerického básníka s banální, byť velice úspěšnou střílečkou. A přesto, že se o to pokouším, mým sdělením by rozhodně nemělo být: „Stop hraní!“ „Od teď už jenom stará, plochá, statická slova na papíře!“ Hledám spíš extenzi – prodloužení střílečky o chapadlo, které by stejně tak živelně jako Brawl Stars, dokázalo chytit a nepustit. A pokud by se mu to podařilo, přál bych si, aby rovněž svíralo a omotávalo svobodnou a osvícenou silou – bez zbytečných společenských stereotypů. Myslím si, že to je důležitý postoj, který by deváťáci měli začít integrovat do jejich další, z hlediska studií již nepovinné, životní etapy.

Přesně v takovém pokračování by mohl být Whitman dobrým průvodcem. Rád bych to zakřičel! Mám však zkušenost s jistou převládající atmosférou na 2. stupni, tím pádem i ve všech 9. třídách. Zatím tedy jen marně volám do skupiny pařičů duchem připojených v jiné dimenzi: „Snad se jím někdy stane” – „léčitelem předsudků“… „startérem lásky k lidem a přírodě“… „kazatelem žízně po životě“…

A pokud bych se i já, nechal chvíli provázet, inspiroval se a parafrázoval pár whitmanovsky laděných veršů, v pracovně životní etapě – „třídní učitel 9.B“, by mohly znít třeba takto:

Ať jsi liliput anebo budoucí hvězda modelingu…

Ať ze sebe vyhrkneš tisíc skřeků anebo celý den nevydáš hlásku – teprve když se setmí – špitneš „dobrou“…

Ať jsi obutý v děravých bačkorách po bráchovi anebo v kožešinových papučích z Pařížské…

Ať se touláš nočními periferiemi anebo si dáš v 19:30 teplé mléko a ve 20 jdeš spát…

Ať rapuješ Seiferta anebo recituješ Hard Rica…

Ať sjíždíš porno anebo Himaláje…

Ať máš fůru jedniček anebo pár čtyřek a koulí… tušíš, že kdyby se dávaly šestky, sedmičky, taky bys je měl…

Pokračuj!… Rozvíjej se!… Oslavuj sebe, svoji duši a veškeré životní lekce!…

Mezitím budu věřit, že až se jednou znovu potkáme, ty budeš můj učitel a já tvůj žák…

Ostatně… už teď jsi jím byl – můj kamaráde z Modré lodi!